Psychosobota - zážitková psychologie
V sobotu dne 7. 11. 2015 jsme měli možnost zúčastnit se kurzu zážitkové psychologie ve škole. S sebou jsme si měli přinést karimatku, kreslící potřeby a pohodlné oblečení. To v nás vzbuzovalo příjemné očekávání a zvědavost, co se bude dít. V 10:00 se ve škole sešla skupina asi deseti studentů, které nabídka kurzu zaujala, z pátých a šestých ročníků. Na začátek jsme si sedli do kruhu a představili jsme se lektorům – školnímu psychologovi Martinu Peškovi a studentce psychologie na pedagogické fakultě Anně Frombergerové. Na oplátku jsme se dozvěděli, že kurz bude zaměřený na poznání sebe sama a na vztahy.
Nejdříve jsme mluvili o tom, jak někdy vypadají naše představy o partnerovi ve spojitosti s povahou našeho rodiče opačného pohlaví. Výsledky byly zajímavé a rozmanité. Většinou to vypadalo tak, že jsme si přáli, aby měl dobré vlastnosti našeho rodiče a také vlastnosti, které nám u něj chyběly. Dále jsme se podívali na vztahovou teorii z gestalt psychologie, která nám vysvětlila, proč je někdy ve vztazích nerovnováha. Znázornili jsme si ji na kruhu se čtyřmi stadii vztahu (někdy jsou partneři v jiném stadiu, což může oběma způsobovat zmatek) a na vztahových vlnách. (Ve vztahu se pohybujeme ve vlnách. Když jsme nahoře, chceme být s tím druhým, když jsme dole, upřednostňujeme samotu. Tyto vlny je proto třeba sladit.) V další části jsme měli každý zvlášť nakreslit dvě osoby, vymyslet jim příběh a také kdy se spolu potkají. Vznikly tak zábavné historky, které dávaly podněty k diskuzi.
Velmi příjemná byla výzva rozložit si karimatky, lehnout si na zem, zavřít oči a poslouchat příběh. V tomto příběhu jsme se ocitli před brankou. Po jejím otevření jsme se ocitli v naší zahradě, do které před námi ještě nikdo nikdy nevešel. Dominantou tohoto místa byl veliký strom, ke kterému jsme došli. Chvíli jsme u něj zůstali a prohlíželi si jej a potom jsme odešli. Když příběh skončil, otevřeli jsme oči a dostali jsme za úkol zahradu nakreslit. Opět jsme si mohli všimnout rozmanitostí u každého člověka. Objevila se zahrada malá, velká, zimní, letní, s velkou zdí, skoro beze zdi, upravená, zarostlá, s velkou loukou, s lesem, s vodopády, veselá, smutná, barevná, někomu se tam moc líbilo, někomu vůbec ne. Vzezření stromu se také různilo, od jabloně a lípu přes opadaný listnáč po obrovitého, rozložitého giganta se silnými kořeny.
Kurz pokračoval tím, že jsme si měli nastříhat papír na deset kartiček. Na ně jsme měli napsat, čím se cítíme být. Postupně jsme potom kartičky odendávali, dokud nám nezbyly tři, které nás nejvíce vystihovaly. Potom jsme přede všemi řekli a vysvětlili, co nám zůstalo a proč.
Celý den byl završen autogenním výcvikem. Opět jsme se položili na karimatky, zavřeli jsme oči a poslouchali instrukce. Tento trénink zahrnoval uvědomění si různých částí těla, dechu a nakonec jsme se dostali v představách k růžovému keři. Někteří lidé během něj usnuli, ale to nevadilo, protože cílem bylo relaxovat, což spánek určitě nevylučuje. Po procitnutí jsme byli doopravdy příjemně odpočatí a navíc jsme se dozvěděli, že podle toho, jakou barvu růže jsme si představovali, se dá určit, co je pro nás důležité. Růžová například představuje lásku, bílá čistotu a modrou si prý skoro nikdo nepředstavuje.
Psychosobota byla doopravdy dobrý způsob prožití dne. Lektoři byli milí a věděli, o čem mluví. Do ničeho nás nenutili, pokud jsme si to nepřáli, ale přesto se nenašel skoro nikdo, kdo by nechtěl něco dělat. Dozvěděli jsme se nejen o sobě mnoho zajímavých věcí, poznali jsme lépe jeden druhého, užili jsme si zajímavé diskuze a uvědomili jsme si, že každý z nás je něčím jiný a zajímavý. Tento kurz bych doporučila každému, kdo si přeje naučit něco o psychologii netradičním způsobem.