131015 návštěva v Domě světla

Dům světla

Světlo. Světlo je symbolem naděje, míru a dobra. Září hvězdy, září lampy, září oheň. Může zářit i člověk? Do minulého úterý bych asi těžko hledala odpověď, ale teď mohu říct jen jediné: ano. Shodou okolností jsem se o tom přesvědčila díky školní exkurzi v zařízení Dům světla.

Dům světla je bezpečné centrum pro všechny lidi postižené HIV či AIDS, jejich rodiny a přátele. Beseda s panem Liborem Matulou mne ohromila. Ohromilo mě právě to světlo, které z něj vyloženě prýštilo. Troufám si říci, že nejsem jediná, koho jeho optimismus, otevřenost, chuť do života, pokora a bezelstnost tolik zasáhla. Člověk si totiž uvědomil, že nezáleží na tom, jestli jezdíte oprýskanou škodovkou, nebo BMW. Nezáleží na tom, z jaké jste země a jakou barvu má vaše pleť. Co je ale absolutně nesmyslné? Dělat rozdíl v charakteru člověka HIV pozitivního a člověka těšícího se plnému zdraví. HIV pozitivní lidé nejsou jen lidé promiskuitní, drogově závislí nebo menšinově orientovaní. Patří sice do rizikových skupin, to ano, ale největší rizikovou skupinou jsou ti, kteří se neptají, „protože HIV se jich přece netýká a týkat nebude“.

Dobrých lidí je málo. Dá se říct, že upřímný a hodný člověk se v dnešní době stává ohroženým druhem. Je to smutné, ale pravdivé. I proto se mi setkání s Liborem Matukou zdálo téměř snové. Nezáleží totiž na tom, kolik liků máte na facebooku nebo jakého jste náboženského vyznání. Důležité je to, co je ve vás. Uvnitř.

                                                                           Anežka Šťastná, 3.C